František Maršálek
František Maršálek byl člověkem, jenž se vepsal do povědomí litoměřické veřejnosti jako „pan ředitel", tedy osobnost vážená a ctěná pro své umělecké nadání, bohaté vzdělání a široký kulturně společenský rozhled. V pozici ředitele školy strávil více jak 30 let.
Jako vynikající klavírista absolvoval Pražskou konzervatoř a dvouletou mistrovskou nástavbu u dr. V. Holzknechta. Sám pak v následujících letech vystoupil na řadě koncertů se skladbami B. Smetany, S. Rachmaninova, F. Chopina a dalších.
V Litoměřicích působil v od roku 1947 jako učitel klavíru a později vedl i přípravku žáků pro studium na konzervatoři a cíleně se věnoval i práci se žákovskými komorními soubory.
Pro své žáky složil více jak 67 skladeb ve třech stupních obtížnosti, z nichž podstatnou část tvoří díla komorní psaná vždy „na tělo" aktuálnímu seskupení tehdejších pokročilých žáků. Popularitu a oblibu těchto skladeb dokládají nejen četná ocenění z hudebních soutěží, ale i fakt, že někteří žáci po skončení studia na hudební škole i nadále pokračovali v dosavadní komorní hře jako např. členové Maršálkova dechového okteta. O úrovni náročnosti skladeb svědčí i to, že Maršálkova komorní díla patřila do repertoáru i takových profesionálních sdružení jako byli Collegium Musicum Tepliciensis nebo Dechový kvintet Academia. Jako talentovaný skladatel se Maršálek představil veřejnosti i symfonickými díly, jež byly hrány Severočeským symfonickým orchestrem. Symfonický obraz Den v přírodě řídil dirigent Libor Pešek 10. 5. 1967 a premiéru tzv. 1. Sinfonie dirigoval Vladimír Válek dne 3. 10. 1969. Tuto I. Sinfonii věnoval Maršálek městu Litoměřice k jeho 750. letému výročí založení.
Už při studiích vynikal Maršálek také jako dirigent. V hudební škole řídil Orchestrální sdružení, které se postupně rozšířilo na Velký komorní orchestr, v němž účinkovali nejen učitelé, ale také vyspělí žáci a místní občané. V sedmdesátých letech pak tento orchestr zredukoval na smyčcový orchestr. Na repertoáru byla díla světových autorů (B. Smetana, A. Dvořák, W. A. Mozart, G. F. Händel, J. Haydn, J. Brahms a dalších).
František Maršálek pocházel ze Souše u Mostu, kde jeho dědeček se svými čtyřmi syny koupil malý statek. Otec Františka byl havířem a jeho hudební talent byl tak silný, že se jako dospělý naučil sám hrát na housle. Hrál tak dobře, že po návratu z havířské šichty učil na housle nejen své děti, ale i ostatní děti v obci.
Druhý strýc byl důlním na Kladně a malý František se od něj naučil základům mineralogie. Silný vztah k nerostům trval po celý život, kdy Maršálek nashromáždil sbírku více jak 3 tisíc kusů minerálů.
Třetí strýc byl malířem. Odtud pramení další Maršálkova láska – malířství. Z mnoha desítek obrazů vyzařuje nezměrná láska k přírodě, touha po klidu uprostřed krajiny.
Hluboké znalosti Maršálka se projevovaly v jeho sběratelských vášních. Sbíral známky a mince, vlastnil 4 tisíce knih, několik set videí s nahranými přírodovědnými, zeměpisnými, historickými a kulturními pořady. Miloval jízdu vlakem, obdivoval krásy Českého středohoří, hvězdářským dalekohledem pozoroval noční oblohu, a to vše „viděl" jako hudbu, kterou pak po večerech vkládal do svých skladeb.
Maršálek byl typem „renesančního člověka", jehož šíře a záběr zájmů lze pouze v obrysech naznačit, nikoli však kompletně zachytit.
Význam učitelské práce nespočívá v počtu jednotlivců, kteří zazářili v hudebních soutěžích, ale v počtu stovek dětí, v jejichž srdcích se usídlila hudba a září tam dosud.
Helena Doubková