Divadelní klíčení
Naši dramaťáci se v divadle pochlubili, co jim letos „vyklíčilo“
„Divadelní klíčení" má v kalendáři naší školy i litoměřického Máchova divadla už své stálé místo, to letošní připadlo na poslední květnové úterý. Damaťáci sice nevystavili vše, co jim za školní rok vyrašilo, výpěstky to však byly velmi chutné a plné vitamínů (= vtipu, humoru, něhy, romantiky i nadsázky). Bylo jich celkem patnáct. S výkony přesvědčivými úměrně k věku herců. Namátkou z meníčka - Škola je blázinec“ (J.Dědeček), Poláčkovo „Bylo nás pět“, dramatizace Silversteina „Kde se nepodrbeš“, monolog Glorie z Gerwigovy Barbie, autorsky pojatá reklama „Nálada Optik, dialog z Wilda „Jak je důležité míti Filipa“, atd. A kusy, které daly vyniknout odrostlejším adeptům LDO. Třeba v „Monologu matky“ z Léta v Laponsku, či v Mikuláškově „Tehdy“, v „Therapy“ Tic Tick Boomu, nebo v „Oddělení hádek z Monty Pythonova Létajícího cirkusu. A létaly i polštáře - na podium i zpět, v inovativně pojatém Holzmannově „Akváriu". Zazářila "Barva lásky“ z palety básní Moniky Načevy a Jáchyma Topola, Burtonův „Robotík“ či závěrečný „Život talentovaného motýla“ J. Ulricha.
“Šlo hlavně o kratší věci, abychom se vešli do ‚limitu‘ jednoho večerního představení. Z nich se také snadněji skládá program. A zároveň jsme chtěli dát žákům co nejvíc prostoru, aby tady získali zkušenosti a sebejistotu. Prostě „zažít prkna“… Z delších věcí sestavíme Divadelní piknik, na který zveme 24.-25. května do našeho Divadélka Minimax,“ říká jeden z kantorů literárně dramatického oboru Pavel Vágai a dodává, že nyní tu ‚klíčila‘ především semínka složená z monologů a dialogů, ze scének jak z divadelních dramatizací, tak i filmových adaptací. A pak i herecké etudy, jako třeba zmíněné „Barva lásky“, Nálada Optik a v závěru novinka – „Život talentovaného motýla“, s níž je LDO úspěšný i na festivalech. Dramaťáci měli svobodu ve výběru témat, i když některé úpravy jsou podle kantorů nutné. „Děti někdy přicházejí s tématy, která se pro jeviště velmi obtížně zpracovávají, takže vybalancovat to tak, aby se to dalo zahrát a bylo to zároveň i divácky vděčné, to je někdy ‚tanec na tenké hraně! Ale myslím, že se nám to daří,“ míní Pavel Vágai. Velkou zásluhu na tom mají nejen mladí herci, ale i ti, kteří je vedou. Spolu s Pavlem Tereza Rozmarová a Ivana Tycová!
Text a foto Mirek Zimmer
